O tom, jak Honza k poznání pravdy přišel
aneb
Jak a proč jsem se stal křesťanem

(je to část dopisu, který jsem psal kamarádovi)

Pánu Bohu jsem uvěřil v r.88. Bylo mi 18. Věci, které jsem se tenkrát dověděl, mi docela změnily svět. Do té doby jsem si myslel, že Bůh (pokud je) je někde daleko, že nemá vztah k mé maličkosti, že možná (taky mi dalo práci připustit) kdysi někdy byl příčinou vzniku vesmíru, ale to je asi tak všechno. Měl jsem rád (a stále mám) sci-fi a na nesmrtelnost duše už jsem věřil dřív sám od sebe. Kolega v práci byl věřící a já si na něm v podstatě vyžmuntral, aby mi o tom něco řekl. Tenkrát mi četl pár věcí z Bible, a já se nestačil divit. Do té doby jsem se vždycky spíš hádal s přáteli, hájil jsem svou evoluci... Teď mi tu někdo říká jednoduché a logicky do sebe zapadající věci a já najednou vím, že jsou o mně. Říká taky, že Bůh je živý, je mi blízko, že je tu, má o mne opravdový zájem, že udělal všechno, co mohl, a teď jen "stojí za dveřmi, klepe a čeká, jestli otevřu". Nikdy nevtrhne nepozván. Problém hříchu a čistoty - jak prosté a logické: jsem špinavý - potřebuji "mýdlo". Řekl jsem si, že jestli je to všechno pravda, tak to chci na vlastní kůži poznat. Tohle přání se mi splnilo. Je to vlastně zázrak, když do života člověka vstoupí Pán Ježíš Kristus, když mu člověk svěří svůj život. Všechno se začne před očima pomalu měnit. Vím, že jsem začal mít takovou jinou radost ze života, začínal jsem vidět lidi v tramvaji jinak, jako bych k nim měl blíž. Co pro mě byl jasný důkaz, že se se mnou něco stalo, bylo to, že jak nemám rád dějepis a Bibli jsem za něj považoval, najednou mi Bible v rukou úplně ožila. Její řádky mi najednou mluvily rovnou do duše a z duše. Začal jsem si povídat s Bohem (tomu říkám modlitba - ne drmolení nějakých básniček). Otázky nějaké církve byly v ten čas naprosto vedlejší. Myslím si, že je jedno, kam člověk chodí, jestli do katolického kostela nebo do protestantského sboru. To je věc mezi ním a Bohem, záleží, kam si ho Bůh zavolá. To, co pokládám za důležité je, jestli je tam živé společenství, kde je slyšet Boží slovo.

Prostě a jasně: teď věřím tomu, že Bible je pravdivá a že ji sice napsali lidé, ale byli tužkou v Boží ruce. Věřím tomu, že Ježíš Kristus je Bůh, který přišel na zem z lásky ke každému z nás, aby nás zachránil, abychom mohli žít na věčnosti v Boží blízkosti a mohli žít v pokoji s Bohem už teď. Věřím tomu, že když se člověk obrátí k Bohu, vejde do jeho života Duch svatý a začne ho uvádět do veškeré pravdy. V Bibli se mj. dočteš "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." a na jiném místě: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." oboje to řekl Pán Ježíš.

Co bylo pak? Stručně: Začal jsem s přáteli studovat Bibli a za čas jsem se nechal pokřtít a stal se členem BJB v Brně. Pracoval jsem v hnutí Studenti pro Krista, které začínalo v Brně a dnes už je i v Ostravě, Olomouci, ... V Praze je podobné hnutí Hlas por Krista. Po dokončení výšky jsem byl na civilce v Brněnské tiskové misii. V létě 97 se u mne projevila RS. Od 7/98 jsem programátor na volné noze, která už je teď trochu míň volná, protože jsem podepsal smlouvu na plné vytížení, za což jsem Pánu Bohu vděčný.

Jsem přesvědčen o tom, že jsem našel pravdu. Já už jsem zachráněný. O mne už nejde. Bůh mne proměnil zevnitř, takže mi záleží na druhých, aby pravdu našli taky. Období horlivého přesvědčování bez hlavy a paty mám za sebou. To snad znáš, když objevíš nějakou úžasnou věc - začneš ji hned každému vnucovat. Čím déle Pána Boha znám, tím více vím, že je potřeba pokory a lásky, ne nátlaku a řečí. Říct je potřeba jen "žebrák žebrákovi, kde najde chleba". Život s Bohem je príma. Neměnil bych za celý svět.

Honza