 | | | | | | | | |
|
 |
BětuškaZprávy z našeho života s naší dcerkou Alžbětou můžete procházet od nejmladšího nebo si zobrazit obsah. Obsah (seznam zpráv) | <<< novější zprávy | starší zprávy >>> Bětka - mediální hvězdička (Eva z lázní) (6.4.2012) Betuska je do ctvrtka 29.3. medialni hvezdicka :-)Ahoj pratele, znami a kamaradi nasi a nasi Betusky! Tady Eva. Posilam vam mnoho pozdravu ze zimnich Janskych Lazni - v nizinach je jaro v plnem proudu a tady jsou stale hory snehu, ktery teda taje... S Betuskou tu usilovne pracujeme na tom, aby se ji zpevnila zada a min bolela. Jiz moooc dlouhou dobu jsme o nasi rodine nic nenapsali. A ted se nam naskytla prilezitost. Jiz nekolik mesicu resim pro Betusku vozik. Nejdriv vybrat ktery... pak zajit za lekari... pak se ztratil poukaz... tak kolecko lekari znova... pak resit co s velkym doplatkem na vozik? Pozadala jsem 2 nadace a z Konta barier nam nabidli zarazeni do projekt "INTERNET POMAHA". Moc se mi nechtelo byt medialni hvezdou, ale co bych neudelala pro Betusku, ze? A tady nas najdete: www.internetpomaha.cz  nebo dole na www.centrum.cz ale jenom tedka do ctvrtka 29.3., protoze cele to trva jen 10 dni.Takze se muzete juknout jak Betuska vyrostla. ..... a treba i neco prispet Barieram - at uz Betuli na vozik nebo dalsim adeptum :-) - to si prectete i ty ostatni pribehy, nejen ten nas! A co je u nas noveho? Betuska - stale vice a vice obchazi nabytek a tim i se ji horsi skolioza, tak lekari uvazuji o operaci patere. Za posledni pul rok v pripravce udelala velky pokrok - pochopila ze cisla nejsou jen slova po sobe jdouci jako basnicka, ale i ze se tim da neco spocitat. Ze slova maji slabiky a umi je vytleskat. Stale cvici malovani a aby ji poslouchala ruka na psani. A to je nejvetsi dik nasi uzasne tete-asistentce. No proste Betuska roste a jde stale dopredu. No a jako kazdy rok resime, kam Betka bude chodit od zari. Mysleli jsme, ze letos to bude jednodussi a ze ji vezmou do Jedlickarny - o cemz pisem v projektu - ale chyba lavky - vse je jinak. V "Jedli" ji nevzali a doporucili druhy odklad. Takze skolu resime dal... Mamka (ja) od podzima zacala chodit do prace na 1/4 uvazku. Moc se mi to libi a prijdu mezi lidi a delam trosicku neco jineho nez s Betus :-) a Honzou :-). Delam v nemocnici na onkologickem stacionari a hlavne o sluzbe se mohu dohodnout - kdy muzu a kdy ne. Diky asistentce, ktera Betusku doveze ze skoly domu, muzu v praci pobyt i 6 hod. A taky diky babickam, ktere prijedou, kdyz je treba. Loni v cervnu jsme se prestehovali v ramci Rican do vicemene bezbarieroveho bytu. Uz nemusim Betusku nosit do 2. patra na zadech, hura! Zdravime vas! Eva s Betkou z lazni a Honza z domu z Rican Matusci Honzův dodatek po skončení projektu 6. dubna 2012 Dnes už je to za náma. Hned druhý den se na netu objevily zprávy: Třináctiletý kluk, na kterého spadl pomník, získá díky internetu handbike Český internet opět pomohl potřebným a když jsme dali do Googlu najít Bětuška Matušková, vyjelo nám asi 5 stránek samých odkazů o Bětce, kde mezi spoustou serverů, které přebírají zprávy z Novinky.cz (Seznam) nebo Aktualne.cz (Centrum) bylo taky pár originálních článků. Zkuste sami, jestli ještě dneska vyhledávače něco vrátí... Jo, ten původní článek k reklamě na Centrumu najdete tu: Volnost pro Bětušku. I vy můžete pomoci přes internet Jak to celé přišlo? Jenom jsme požádali Konto Bariéry o část pěněž na vozík. Zbytek už přišel sám. I když má Konto Bariéry cca 100 žádostí každý měsíc, líbil se jim Bětčin příběh a požádali nás, jestli ho mohou zařadit do projektu Český internet pomáhá, udělat s námi fotky a video. Souhlasili jsme. Jenže mezitím holky odjely do lázní a tak natáčení zůstalo viset na Evě. Eva sama říká, že na veřejné povídání vůbec není a je z každé takové akce děsně nervózní. Celé natáčení toho kraťoučkého klipu Evu tak vypsychlo, žeprý vůbec nevěděla co říká a řekla všecno, co jí pan kameraman řekl. Byla z toho tak zničená, že potřebovala neplánovitě přijet na víkend domů, podpořit, odlehčit od Bětule a vzpamatovat se. Slavnostní předání darů Byli jsme pozvaní na slavnostní předání darů na devětadvacátého večer do Prahy do restaurace JETSET. V životě jsme na ničem takovém nebyli a netušil jsem, co si máme vzít na sebe, abychom nevypadali jako šupáci nebo naopak nebyli ve svatebním a ostatní normálně. Já mám jen svatební oblek jinak nic. Naštěstí mě napadlo poradit se s pořadateli :-) Kdybychom vyčnívali a cítili se celý večer trapně, nevim, jak by to Eva přežila ... no a já asi taky... Toho 29.3. to byl náročný den. Zrovna to tak vyšlo (nebo to plánovali z Konta, to nevim), že slavnostní předání darů bylo ten samý den, co se holky měly vracet z lázní. Já jsem celý půlden běhal po úřadech, odevzdával daně a sháněl holiče, co stříhá i chlapy. (Hurá, našel! A i jsem si dobře pokecal a zjistil, že mě stříhá naše paní sousedka ze 70-bytového paneláku a že k ní chodí i náš kazatel :-).) V tom všem frmolu jsem si připadal, jako by mě Pán Bůh vedl za ruku a připravoval mi kam jít a s kým se potkat. Pak dorazily hlolky, vybalilo se, oblíklo a frčelo do Prahy na tu slávu. Hned zkraje s námi udělali rozhovor reportéři z Novinky.cz. Dražilo se tam ještě pár věnovaných věcí na dary a pak se slavnostně vyhlásilo, kolik se vybralo. Moderoval to herec Jan Pokorný. U stolu si posteskl, žeprý v životě nic nedražil a trávil na netu celý den vyhledáváním informací. Pak to ale zvládl celkem bravurně. Eva byla ráda, že už nemusí moc mluvit, že jsem tu já. Pak byl raut - no byl takový míň okázalý, člověk si stoupl do frontičky s talířkem, dostal masa co si řekl a zbytek se obsloužil sám. To masíčko bylo dobroučké, myslím kuřecí. Jedno bylo takové obalené v trojobalu a plátcích mandlí. Moc jsme si pochutnali, trochu se uklidnili. Bětule tam lezla po 4 schodech a nájezdech pro vozík. Ruce měla černý jak snad nikdy. Už bylo kolem osmé, tak umějt Bětuli ruce, rozdat šikovným ženským z Konta Bariéry moje básničky a frčet domů Bětuli dát do hajan. Uffff. Absolvovali jsme to, máme zážitky a je to za náma. Nový vozík Už máme vozík doma. Ještě se k němu bude dodělávat speciální sedák a nevíme, jestli se nám chce vrážet (ať už našich nebo darovaných) 9 tisíc do krásy, když funkčnost už je. Je totiž možnost mít krásné disky (talíře) na kola místo těch průhledných, co tam teď máme. Disky jsou důležité, aby si tam NĚKDO nestrčil prsty (a že je toho ten NĚKDO schopen, to je nám hned zkraje jasné, protože ten NĚKDO má své nenechavé ruce naprosto všude, nejvíc tam, kde to my zrovna neočekáváme. :-)Bětka a vozík Nemyslete si, Bětule se nebude učit s vozíkem dlouho, řek bych, že to už v podstatě dávno umí. Už tak dva roky párkrát do roka Eva bBětku dá na vozík - vždycky na nějakém výstavišti, když je veletrh rehabilitačních pomůcek, nebo když do lázní přijede vozíková firma dělat prezentaci. Bětka si sedne a jede. Zatáčení jí stačilo trochu navést a hned to uměla... no ale nebudu ještě křičet hurá. U Bětule člověk nikd neví. Spoustakrát něco napoprvé bez snažení vyfikne jedna radost, ale jakmile se začne snažit, tak to najednou začne jít ztuha. Škola příští školní rok To se ještě stále neví. Po rozhodnutí Jedličkárny, že Bětuli nevezmou a doporučují další odklad, protože není na školu zralá, jsme dospěli k tomu, že mají pravdu. Rozhodně nechcem, aby šla Bětule do první. Ikdyž letos díky naší asistentce Sylvě a paní učitelce, které tvořily bezvadný tým, a taky díky dětem, které ji mají rády, udělala Bětka veliké pokroky, na první třídu potřebuje ještě aspoň rok dozrávat. Máme varianty dvě: zvláštní škola v Říčanech kousek od nás nebo Zvoneček v Uhříněvsi, kam chodí letos. Eva je z každoročního maratonu leden-září neustálého rozhodování o škole na příští rok už hodně unavená. Většina leží na ní, se mnou jen probírá ty špičky ledovce. Obsah (seznam zpráv) | <<< novější zprávy | starší zprávy >>> |
|
|
